Tábor Albatros

Skoro... a už tam budem?

Tak máme jednoho hadače, který se úspěšně blíží uhádnutí toho, na co si budeme letos hrát. Pořád ještě, jak říká klasik, to ale není celé! Tak ten příběh budu vyprávět dál.


A tak se vypravili na další cestu. Ale už to zdaleka nebyla ta odhodlaná skupina, jako když před časem vyráželi ze svých domovů. Vlekli se co noha nohu mine....

... stačilo se jen na chvíli někde posadit a usínali...

... mnozí cestou padli vyčerpáním a ostatní jim jen ve spěchu postavili jednoduché náhrobky...

... jiní nedokázali jít bez podpory ostatních...

... množila se zranění...

... někteří si zoufali při představě, že konce cesty nikdy ani nedohlédnou...

... začínali být bezradní...

... množily se výzvy ke vzpouře...

Už i mužům v čele začínala docházet trpělivost!

Docházelo ale i jídlo :-(

A leckdo se už sotva plazil...

Marné bylo vyhlížení konce cesty!

Dokonce přibývaly i konflikty a rvačky...

Jediný, kdo vytrvával ve svém úsilí a odhodlání, byli večerní vypravěči příběhů. I když vůle a nálada všech kolem upadala, dál přes den skládali písně, kerými by večer ostatním vyprávěli, co zažili. Ve verších těch písní se ale malomyslnost ostatních neobjevovala. Proč by tak ještě posilovali jejich zoufalství?

 

A tak nezbývalo, než jít dál...