Tak musíme vyprávět dál, co se děje v temném hustém hvozdu.
Naši poutníci dnes vstávali už hodně znaveně. Ženy zvedají malé děti, muži balí bůžky, kteří je provázejí celou cestu. Pomalu se chystají vyrazit, ale jako byste to neznali sami: tu někdo naříká, že už má nohy odřené do krve, tam někdo reptá, proč se vůbec někam chodilo, doma by to bylo lepší, tady se ozývá hudrání, jestli té cesty vůbec někdy bude konec. Za svítání navíc někdo vylezl na vysoký strom a v šeru na obzoru zahlédl horu. Tak jestli jsou před nimi zase ještě další hory, mumlají si poutníci, nejspíš už je živí nedokážou zdolat. Dokonce i muži, kteří je vedou, se začínají ošívat. Jen vypravěči si v hlavě skládají další sloku písně o jejich putování.... Co asi přinese den, který je před nimi?
Žádné komentáře:
Okomentovat