O nás

Tábor Albatros má za sebou dlouhou historii. Původně vznikl jako tábor pro děti zaměstnanců nakladatelství Albatros. Redaktoři, výtvarníci a prostě ti, kdo pracovali v nakladatelství, jezdili nejdřív na zimní tábor. Bavilo je to, a tak se rozhodli, že zkusí uspořádat i letní tábor. Před třiatřiceti lety jeden z nich sehnal táborovou základnu v Měčíně a od té doby nepřetržitě se každý rok koná letní tábor Albatros, i když místa se od té doby měnila. Postupně se od nás oddělily dva další tábory, proměnilo se složení dětí a částečně i vedoucích, ale tábornický duch a nadšení přetrvaly. A kdo kromě dětí na tábor jezdí?

Pavel Rajský

hlavní vedoucí

Celý život pomáhám v různých funkcích knihám na svět. Přibližně třicet let to bylo v nakladatelství Albatros, a tam jsem také začal před čtyřiceti lety jezdit v zimě s dětmi na týden na hory a potom i na letní tábory. Během této doby jsem občas slyšel i otázku „Proč to děláš? Proč věnuješ každoročně několik týdnů své dovolené cizím dětem?“ Pokusím se i sám sobě odpovědět. Tak hlavně: v okamžiku kdy převezmeme děti od vás rodičů, už jsou "naše" a ne "cizí".

A nyní ty důvody, kterými odpovídám i sobě. Jsem rád, že dnešní "počítačové" děti poznají spaní pod stanem, jídlo z ešusu, les, louky, přírodu a vše, co k tomu patří. Třeba takové maličkosti, jako že když se má uvařit oběd, musí se do lesa pro dřevo a to se musí nařezat a naštípat, aby bylo možné pro všechny připravit jídlo. Trochu práce i pro ostatní je důležité.

Největší odměnou pro mě je, když mi šesti, sedmileté dítě s rozzářenýma očičkama na konci tábora řekne, jak už se těší na tábor na příští rok. To je taková tichá vnitřní radost, která je těžko sdělitelná.

Potom těmi tábory uctívám památku někoho, kdo je měl nesmírně rád a byl ochoten pro ně udělat i nemožné. No a taky je fakt, že si kupodivu psychicky úžasně odpočinu.

A aby bylo to zakončení trochu z jiného soudku, tak občas v legraci říkám, že za něco se člověk do toho nebe musí dostat.

Marcela Nejedlá

organizace tábora, marketing a kuchařka

Vystudovala jsem žurnalistiku, ale časem jsem musela uznat, že to prostě není práce pro matky. S tříletým dítětem mě byli ochotní vzít jenom v Albatrosu, a tak jsem se nadšeně vrhla do práce s knížkami. Na tábor jsme jako předsunutou hlídku vyslali nejdřív Terezku už jako šestiletou. My s Kačkou jsme ještě čtyři roky odolávaly, ale nakonec neodolaly a poprvé vyrazily na tábor s tématem Čína. Tajemství výroby papíru nás obě tak okouzlilo, že jsme od té doby nevynechaly jediný rok. Přiznávám, že jsem si tenkrát zvlášť užila roli čínské princezny – také jsem si na ni vypůjčila kostým z Národního divadla a ještě dnes cítím, jak mi koruna z fundusu opery Turandot neustále sjížděla na nos :-)

S Albatrosem jsem změnila práci – z novinářky jsem se stala překladatelkou a knižní redaktorkou – i způsob trávení léta. Ať se děje co se děje, uprostřed léta jsem prostě na táboře. Roky se tady uplatňuju jako vztahový poradce – nástrahy prvních lásek i mezilidské  peripetie řeším zásadně na bedně s rohlíky – spoluautorka her, nižší zdravotnický personál, řidič a v posledních letech zejména jako kuchařka. 

Marcela pro vás udělá první poslední, ale proboha vás prosíme, neptejte se na sůl! A na to, co bude k obědu. Zejména pokud si nejste naprosto jistí, že jste první, kdo se ptá – a to nejste nikdy!

Robin Heřman

zdravotník, vařič ranního čaje, noční dohlížitel a obecně pečovatel

Toho času odletěl do dalekého Japonska, ale svůj medailonek slíbil vypracovat někde v pauze!

Jana Svašková

řečená Fífa, dříve vedoucí, v posledních letech především hlavní dohlížitelka nad pořádkem

Jako dítě jsem absolvovala několik dětských letních táborů, ale zkušenosti z nich vedly k tomu, že jsem k akcím podobného typu pojala spíš nechuť. Jenže osud (který měl podobu mohutného Pařízka, jednoho z albatrosích pionýrů) to zařídil tak, že jsem se už jako odrostlejší dostala na tábor albatrosí, kde zrovna vypukla zlatá horečka a zatmívalo se slunce, a už jsem nevynechala ani jeden ročník. 

Kromě toho jsem v čase, kdy zrovna nebyl tábor, stihla povít další dvě tábornice a studovat a vystudovat taje a záludnosti českého jazyka. Nicméně s dětmi na táboře spíš než tvrdá a měkká i řeším ztracené lžíce a ešusy, mokré plavky a ručníky, špinavé prádlo, holinky, které někam odešly bez vědomí svého majitele, pohádky na dobrou noc, čepice na výlet a spoustu dalších drobností.

Fífa je proslulá svým krásným a silným hlasem, nasazujeme ji, zvlášť když potřebujeme někoho rychle okouzlit :-) Nemluvte před ní o ničem, co se nedá okamžitě rozklíčovat – jinak riskujete protržení ušních bubínků jejím zvučným: COŽEEEE?

Kateřina Nejedlá

oddílová vedoucí

Jsem jedním z příkladů rodinné charakteristiky našeho tábora. Narodila jsem se v roce 1991, na Albatros jezdím od pěti let, v patnácti jsem začala pomáhat s programem a během výpravy Jiříka z Poděbrad jsem poprvé dostala na starost i vedení oddílu. Jak už to u nás bývá, dělám všechno, co je zrovna potřeba, od her až po vaření. Největší radost mám, když se pečou lasagne, když moje družstvo vyhraje kolíkovanou, nebo když mají všechny děti při odchodu z tábora v keckách ponožky.

Vystudovala jsem žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a pracuju v marketingové agentuře v Anglii. Na tábor mi bohužel většinou zbyde jen týden dovolené, ale o to víc si ho užívám!

Střezte se chvil, kdy se Kačka někde usadí s Johnnym – a potom nemluvte o ničem, co byste opravdu nechtěli, aby udělali... udělají to!

Jan Procházka

oddílový vedoucí, řečený Johnny

Narodil jsem se v roce devadesátém. Na Albatros mě přivedla zlatá horečka (zlaté valouny pracně vyrýžované v ledových vodách mocné říčky Bradlavy mám stále ukryté na bezpečném místě) o necelých devět let později. Ve skutečnosti mě ale na tábor přivedlo jedno setkání abiturientů – můj táta totiž chodil na gympl s Marcelou. Jeden večer a už jsem se vezl :-). Již od prvního tábora jsem ostatním vnucoval své představy, které se zpočátku spíše než s uznáním a potleskem setkávaly s dobře míněnými a více či méně důraznými radami. Záhy mé dětské ručky přivykly ohlazenému toporu sekery, tíze vzrostlého, dvoumetrového smrku, chladu obouruční pily a vody od nádobí. Poprvé jsem se spolupodílel na programu, když jsme se na čtrnáct dní proměnili v Aztéky v roce 2007.

Dostává se mi sinologického a tlumočnického vzdělání na Filozofické fakultě UK. A i když jsem zvídavý, tak doufám, že brzy se mi ho již dostávat nebude.

Mezi vedoucími jsem proslulý především železným zdravím.

Pro Honzu platí stejné varování jako pro Kačku...

Jakub Červenka

programový a oddílový vedoucí

Narodil jsem se v roce 1991, k Albatrosu mě přivedl Johnny jakožto spolužák z Gymnázia Špitálská (ještě spolu s Vaškem tvoříme malou GymŠpit frakci). Poprvé jsem jel v roce 2005 (Afrika), na programu se podílím od roku 2007 (Aztékové).

Studuji (snad posledním rokem) na Fakultě informačních technologií ČVUT. Kromě toho vyvíjím webové stránky (ale rád bych toho nechal). Ve volném čase hraju Hanspaulku a Magicy, občas vyrazím na LARP.

Jakub potřebuje vědět, proč od něj co požadujete... po řádném vysvětlení se obvykle dočkáte pokývnutí a věty: „To dává smysl!“

Václav Procházka

oddílový vedoucí

Narodil jsem se v roce 1993, můj první tábor byli Zlatokopové (1999) – táta mě neopatrně vzal sebou, když si s Honzou šel pro přihlášku. Stačila otázka: „A proč nejede i ten malej?“ a doma už mi balili kufr. První roky si ze mě na táboře zoufali, protože jsem nemluvil, další roky, protože jsem mluvit začal... Jako praktikant jsem byl na táboře poprvé na hře Skoti vs. Angličané v roce 2009.

Studuji Chemii a chemickou technologii na VŠCHT Praha. Ve volném čase se zabývám divadlem a turistikou.

Vašek všechny žádá, aby hlavně nemluvili o terárku – ale Robin vám to všechno rád a zdarma poví!

  

Šimon Lehovec

oddílový vedoucí

Jak říká vzpomínková medaile z mého prvního tábora Vikingů, začal jsem jako dvanáctiletý jezdit v roce 2004. Byla to moje první táborová zkušenost a zároveň první intenzivní kontakt s přírodou, která má mnoho společného s mými nynějšími zájmy. V každé činnosti, kterou se dnes zabývám, bych mohl hledat původ v táborových zážitcích. Na táboře zastávám funkci "oddíláka", jsem známý svou mlčenlivou povahou, a častěji se věnuji přeplňováním žaludků, hraním si s pilou či běháním.

Mimo tábor rád trávím volný čas v přírodě, cestuji do zajímavých míst, jezdím na vandry, provozuji military-airsoft a kratší chvíle vyplňuji sportem. Jinak se věnuju studiu čísel, z nichž vznikají různé konstrukce, mosty, železniční a silniční stavby. Studuji na Fakultě stavební ČVUT. Třeba někdy přijde čas, kdy něco z papíru nabude hmotné - tedy pochopitelnější podoby.

Ačkoli jsem byl od svých patnácti přesvědčován, že bych měl o prázdninách raději vydělávat, přesto s hlavou dutou jezdím, a smiřte se s tím, že mě tam (bude-li to možné) budete vídat i nadále.

Kristýna Flanderová

oddílová vedoucí

Kromě funkce oddílové vedoucí jsem na táboře také jako holka pro všechno (pomocná ruka v kuchyni, řidič, hraní karet s dětmi, dojídání zbytků atp.). Narodila jsem se v roce 1988, na tábory jezdím od svých šesti let jako dítě, od patnácti jako praktikantka a od osmnácti jako vedoucí. V roce 2012 jsem se rozhodla zpronevěřit svému "mateřskému" táboru a přes spřízněné osoby se dostala na Albatros (od té doby jezdím na oba tábory, protože se ani jednoho nedokážu vzdát). Připravuji-li program, mohou se děti těšit na zběsilé běhání po lese, ideálně doplněné úkoly na procvičení bystrosti a intelektu.

Vystudovala jsem obor Tlumočnictví na Univerzitě Karlově a pracuji jako tlumočnice a překladatelka na volné noze. Ve volném čase lezu, chodím po horách, hraji divadlo a navštěvuji cizí kraje.

Polední klid tráví Kristýna pojídáním zbylé rýže s mlékem (nesnáší plýtvání jídlem), svačinka v kteroukoli denní či noční hodinu ji vždy dobře naladí!

Karolína Kopecká

zdravotnice a pečovatelka

Vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou, a i když dnes jako ekonomka nepracuju, škola se mi stala osudnou – seznámila jsem se tam totiž s Petrem, a ten mě navíc hned první rok naší známosti vzal s sebou na tábor. Od té doby jsem nevynechala ani jeden rok, i když potřebuju pořád větší a větší stan: s Petrem totiž máme už čtyři děti (některé jely na tábor skoro rovnou z porodnice). V současné době jsem na mateřské s nejmladším přírůstkem, krom toho občas pracuju jako instruktorka plavání a podílím se na vytváření titulků k filmům pro neslyšící.

Na táboře působím v poslední době hlavně jako zdravotnice, jinak jako pečovatelka a utěšovatelka, dohlížitelka na pořádek, večerní předčitatelka, také s dětmi vyrábím nejrůznější věci z nejrůznějších materiálů.

Karolína i ve chvílích krize působí na táboře jako klidná síla, což je samozřejmě k nedocenění, ale má také ještě mnohem důležitější roli: dává totiž pozor na Petra.

Petr Kopecký

dřevař a muzikant

Jsem ekonom. Neuplatňuji však ekonomii v praxi, ale v teorii, učím ji totiž na střední škole. Na tábor mě přivedl Robin, můj bývalý spolužák ze střední školy. Ze začátku jsem na táboře působil jako oddílák, dnes dohlížím na dostatek dřeva pro kuchyni a díky tomu se můžete spolehnout, že táboráky budou postavené vždycky včas a pečlivě. Nejen u táboráku se starám o písničky a doprovod k nim. Roky pečuji i o to, abych nehrál jen sám, a učím hrát na kytaru všechny, kdo projeví zájem a aspoň trochu talentu.

Péťa dlouhé roky fungoval také jako tlumič ctižádosti ostatních oddíláků – protože víc vesele zpíval, než aby pobízel své svěřence, bylo všem jasné, že poslední místo je už předem obsazené :-)

Cécilie Lempertová

Oddílová vedoucí

Tábor je již odjakživa spjatý s částí mé rodiny. Začala jsem ho navštěvovat již v době svých prvních krůčků. I když jsem jako dítě na táboře nestrávila celé tři týdny (později dva), jezdívala jsem do toho tajuplného světa mezi potokem a lesem navštívit svého dědečka, strýčka a později i sestřenice a sestru.
Teprve ve věku praktikantky jsem začala jezdit pravidelně.
Nově zastávám funkci oddílové vedoucí. Mé úkoly se točí hlavně okolo vytvarných činností, jako je například výroba masek na naše pravidelná divadelní ztvárňování různých táborových témat nebo kreslení s dětmi ve výtvarném cechu.
Ani ve všedním životě se malování a kreslení nedokážu zbavit. Od října 2014 studuji malbu a kresbu na düsseldorfské Akademii v Německu. Navíc se ráda věnuji hudbě. Na housle hraji už od svých sedmi let a díky Péťovi a táboru se k tomu přidává i kytara. 

Ačkoliv se štětcem v ruce nepůsobí Cilka na první pohled příliš bojovně, dřímá v ní bojový duch starého kuřete a v průběhu her soutěží naplno se svým týmem.

Johana Růžková  

Děvče pro všechno
Jsem na světě skoro čtvrt století a za tu dobu jsem stačila studovat kulturní dějiny, přičichnout k filosofii a ekologii a nakonec zakotvit v psychoterapii (která mě teď zaměstnává nejvíc). Pracuju ve společnosti Magdaléna, kde se snažím propojovat dobrovolníky a klienty z řad (většinou bývalých) drogově závislých. Když mi mezi psaním diplomky o Carlu Gustavu Jungovi, poletováním po pobočkách Magdalény a motáním se kolem rozvojové spolupráce (zejména v neziskovce SIRIRI) zbyde čas, trávím ho ve starém kamenném domě na České Sibiři nad knížkami Terryho Pratechetta, Roberta Holdstocka a Johna Tolkiena, nebo touláním po křivoklátských lesích se psem jménem Dred :).
Letos pojedu na tábor potřetí a mojí spojnicí se „starou gardou“ je zejména Kačka, s níž jsem trávila pěkných pár let posíláním sarkastických poznámek o pod lavicí a pomlouváním nových účesů a oblečků spolužaček na Gymnáziu na Pražačce. O těchto prázdninách s sebou na tábor znovu ráda přivezu i svoji „malou“ ségru.

Johanka plní na táboře funkci výjimečně úsporného domácího robota: vaří, pere, myje, češe, uklízí, dělá všechno ostatní, co je potřeba, a když je k obědu pečínka, ani si ze samé skromnosti nevezme. A kdybyste v ošatce našich vyhlášených housek našli několik poněkud umělečtějších tvarů, vězte, že za ně také vděčíte právě jí!