Tábor Albatros

A jak to bylo s našimi poutníky dál?

Byla už to vážně bída. Děti kňouraly, ženy remcaly, muži si vztekle bručeli, starci rovnou nadávali. A všichni mysleli na jedno: Proč, prokristapána, se vůbec někam štrachali? Mohli si sedět doma, obdělávat pole, pást krávy, večer se po práci pohodlně usadit a poklábosit se sousedy... vždyť jsme se neměli tak špatně,  jo, tu a tam se kolem trochu válčilo, ale co nám po tom! To nás snad čert vopálil, že jsme se nechali tak zfanfrnět a vytáhnout na tuhle cestu bez cíle!
A zrovna tak toho měli dost i muži v čele. Co je to napadlo, tahat se někam s takovouhle nevděčnou, línou a ufrflanou bandou? vrčeli si pod vousy zase oni. Mohli si vyrazit jen takhle s pár kamarády, však by se vidělo, jestli by někam došli a usadili se tam, nebo se třeba i vrátili.
Slunce stoupalo, stoupala i teplota a s tím sílilo i rozladění všech. Vypravěči se marně pokoušeli pozvednout náladu, pobíhali mezi davem a popobíhali i dopředu k velícím mužům, pokoušeli se připomínat nadšení, se kterým vyráželi z původních domovů... marně. Spíš se zdálo, jako by tím jen přilévali olej do ohně. Občas na ně někdo křiknul, do jakého háje mají s těmi popěvky jít - až do jednoho kdosi strčil, jiný ho nakopnul a další muž si zlostně strhnul ranec ze zad a zařval: "A já už prostě dál nejdu! Tohle nemá smysl! Buď nám, šéfe, povíš, jak dlouho ještě půjdeme, nebo jdu zpátky!"
Zastavili se i ostatní. Někdo se přidal k rebelantovi, někdo tázavě hleděl na jejich vůdce. Stáli uprostřed rozlehlé planiny... polední slunce jim pražilo na hlavy... co teď?
Jděte si kam chcete, chtělo se zařvat jejich vůdci. Hned ho ale napadlo, co jako bude kde sám dělat, kdyby ho opustili... co teď?
Ohlédl se k hoře. Marjápanno, tam snad bude trochu stínu, tak že by došli tam, sedli si, uklidnili se, trochu si odpočinuli... dneska už je stejně nikam nedotáhnu... snažil se, aby mu v hlase nebyla znát zlost, když křikl: "Pojďte, dojdeme tamhle pod tu horu. Odpočineme si my i děti a dobytek a zítra se domluvíme, co dál."
Došli pod horu a rozložili se k odpočinku. A pod horou ten večer, když zapadalo slunce, také usínali...