Tábor Albatros

Jak to bylo v Austrálii dál...

Od roku 1788 do roku 1868 bylo do Austrálie posláno kolem 160 000 trestanců. Co se s nimi dělo po připlutí do Austrálie, záleželo na jejich schopnostech či vzdělání, na jejich chování a také na troše štěstí.

Po První flotile následovaly rychle dvě další, v letech 1790 a 1791, první svobodní osadníci dorazili až roku 1793. V této době byla kolonie Nový Jižní Wales oficiálně považovaná za trestnou kolonii a obyvatelstvo se skládalo především z vězňů, námořníků a manželek námořníků.

Dobová malba ukazuje trestance, běžně se pohybující mezi ostatními obyvateli.

Většina trestanců byla chudá a nevzdělaná, oběti Zákonů o chudých a sociálních podmínek v tehdejší Anglii. Osm z deseti bylo odsouzeno za nějaký druh krádeže. Do kolonie však byla poslána i řada zručných řemeslníků či vzdělaných lidí.
Po přistání v Austrálii trestance sužovalo nezvyklé vlhko a vedro, spousta jich zemřela vyčerpáním při těžké dřině, navíc je trápil nedostatek jídla - lodě mohly vézt jen omezené množství potravin a půda kolem byla neobdělaná, nebyla tu žádná zvířata, která by bylo možné ochočit, nebyl tu dobytek, který by mohli chovat. Řada z nich se bouřila proti dozorcům, tresty ale byly velmi kruté.

K běžným trestům patřilo i bičování.

Někteří vězni v těchto podmínkách raději riskovali útěk s nejistými vyhlídkami, než aby dál trpěli v nelidských podmínkách.

Legendární je útěk Williama Buckleyho, který utekl z kolonie a žil mezi austrálským lidem Wathaurong. Jeho činy připomíná kresba austrálského malíře z 19. století, Tommyho McRae.

Pokud se vězni chovali slušně, mohli si časem vysloužit prominutí trestu - ať úplné nebo podmínečné. Znamenalo to, že si mohli zabrat půdu a pokusit se na ní hospodařit.

Dnešní Australané jsou na svoji minulost velmi hrdí. Existují dokonce webové stránky, na kterých si mohou dohledat, zda patří k potomkům těchto prvních bílých obyvatel Austrálie. A den připlutí První flotily, 26. leden, se dokonce slaví jako Den Austrálie.