Tábor Albatros

Domorodci a bílí osadníci

Do doby než kapitán James Cook přistál v Botany Bay, Austrálci nikdy bělocha neviděli. Žasli nad nimi i jejich oblečením. Když pak začaly u břehů Austrálie přistávat flotily s mnoha lidmi bílé pleti, mysleli si, že to jsou duše jejich mrtvých předků. 

Zpočátku byli Austrálci k těmto osobám přátelští, byli však zmatení z jejich chování. Proč bílí lidé chodí na jejich posvátná místa a vykopávají jim hroby? Proč někteří šéfují skupinám ostatních lidí a proč je dokonce bijí, nebo věší na stromy? Proč kácejí stromy? A proč se mezi sebou chovají tak sobecky a nesdílejí věci dohromady?

Nechápali jejich zásady. Jeden starý domorodec se ujal kapitána Arthura Phillipa, když začal prozkoumávat okolí Botany Bay. Po návratu do tábora dal kapitán starci korálky a sekyru. Později v noci ho ale objevil, jak si bere jednu z lopat. Odstrčil ho. Starce to rozrušilo, nechápal, proč se jeho nový přítel tak chová. Austrálci všechno, co měli, sdíleli se svým lidem, neměli žádnou představu o osobním vlastnictví.

Obelisk u řeky Hawkesbury připomíná austrálský lid, který tuto oblast obýval, než je běloši vyhladili.

Kapitán Phillip se snažil dbát na to, aby ke konfliktům s Austrálci nedocházelo, ale rozdíly byly příliš velké. Nemohlo dojít k porozumění. A když si Austrálci konečně uvědomili, že bílí muži nejsou žádní duchové zemřelých předků a že zabírají stále víc a víc půdy, ničí stromy a ve velkém pobíjejí volně žijící živočichy, začali se bránit. Do čela se postavil muž jménem Pemulwuy, zabili několik osadníků a v bojích dokonce zranili i kapitána Phillipa. Osadníci se bránili zabíjením domorodců a dál systematicky ničili jejich zemi. Austrálci byli postupně ze svých území vytlačeni dál do nehostinných oblastí, o které běloši zatím neměli zájem.

Tohle je slavný Pemulwuy, vůdce boje proti bělochů

S bílými osadníky se navíc objevily i choroby, se kterými se domorodci do té doby nesetkali. Nakazili se spalničkami, neštovicemi, chřipkou a mnoho jich pomřelo. Na neštovice vymřela během dvou let polovina domorodé populace kolem Sydney. Austrálce ničil také alkohol, který poznali až s bělochy.
Britští kolonisté prohlašovali, že před jejich připlutím nebyl kontinent osídlený lidmi a toto prohlášení používali jako ospravedlnění pro to, aby si brali, co chtěli. Příchodem stále většího množství osadníků byli domorodci zatlačováni stále dál do drsného, vyprahlého vnitrozemí. Jejich rodiny byly rozděleny, posvátná místa zničena.

Austrálci se bránili, moc šancí ale neměli.

Zabíjení a vykořisťování domorodců trvalo až do dvacátého století. Z původních tří set tisíc klesl jejich počet na šedesát tisíc. Stali se podřadnými bytostmi ve své vlastní zemi. Volební právo získali až v roce 1967.

Austrálští vězni v roce 1908.

Smutný je příběh takzvané ztracené či ukradené generace. Běloši odnímali austrálským rodinám děti, především míšence, děti domorodých matek a bílých otců, a umisťovali je na "převýchovu" do katolických misií nebo do bílých rodin. Zacházelo se s nimi jako s otroky, především tyto děti ale ztratily kontakt se svými rodinami, se svým lidem, přišly o své kořeny. Běloši je připravili o svět domorodců, do svého světa je ale nepustili.

Běloši měli v úmyslu děti "převychovat" a "zbavit" se tak problémů s Austrálci.

Značného pokroku o napravení křivd minulosti bylo dosaženo v posledních letech. Tam, kde je to možné, vláda vrací půdu původním vlastníkům a povzbuzuje Austrálce k znovuobnovení jejich kultury. V roce 2008 se Kevin Rudd, předseda vlády, oficiálně omluvil domorodým Australanům za dřívější skutky. Jsou nejvíce znevýhodněnou skupinou lidí v Austrálii a je před nimi ještě dlouhá cesta.

Hranicí bělošské expanze do vnitrozemí byly dlouho Blue Mountans, Modré hory, ležící asi sto kilometrů od Sydney.