Tábor Albatros

Austrálie se stává velkým vězením

V osmnáctém století Británie procházela společenskými změnami, jež vedly ke vzrůstu zločinnosti, která mnohdy pramenila z nesmírné chudoby. Úřady proto zavedly kruté zákony a tresty. Začátkem 18. století byl schválen zákon, který v mnoha případech umožňoval změnit trest smrti na deportaci do britských kolonií v Severní Americe. Když však v roce 1776 kolonie získaly nezávislost na Británii, tato deportace skončila. Později byli odsouzenci vězněni v trestnicích na vyřazených lodích, jimiž byla řeka Temže v Londýně přímo poseta. Tyto žaláře měly pochopitelně omezenou kapacitu. Co se tedy dalo dělat?

Na tuto otázku odpověděl objevitel kapitán James Cook, když pro Británii uplatnil nárok na Nové Holandsko, nynější Austrálii. Krátce nato, v roce 1786, bylo východní pobřeží Austrálie vyčleněno pro trestanecké kolonie.

První flotilu tvořilo jedenáct plachetnic, všechno to byly poměrně malé lodě, dvě námořní plachetnice, šest vězeňských lodí a tři nákladové lodě pro zásoby. Na obrázku je vlajková loď Sirius, na které se plavil kapitán Arthur Philip. 

První trestance na ostrov dovezla hned roku 1787 flotila pod vedením kapitána Arthura Phillipa. Ten byl také tehdejším britským králem prohlášen guvernérem. 

Tak nějak to vypadalo, když trestanci přistáli v Austrálii

Flotila přistála v Botany Bay, později byli ale trestanci umístěni v Port Jackson, který tehdy představoval zárodek dnešního Sydney. 

Tudy pluly lodě s trestanci z Anglie do Austrálie.

Život vězňů v australských koloniích ale ani v nejmenším nepřipomínal dnešní věznice, byl strašlivý. Především spousta z nich dlouhou a vyčerpávající cestu nepřežila. A ti, kteří se dostali až na místo určení, se ocitli v divoké buši, původním pralese, zcela nedotčeném civilizací. První flotila navíc v Austrálii přistála v lednu - a v Austrálii, jak už víme, mají počasí naopak, takže tam panovala strašlivá vedra - pro Angličany, zvyklé na mírné podnebí, to musel být přímo šok! Přes den trestanci tvrdě pracovali - museli postavit příbytky pro sebe i své dozorce, vybudovat všechna potřebná zařízení. Přespávali na lodích. Utéct nebylo kam - jen do buše, plné neznámých a nebezpečných zvířat, nebo mezi domorodce, se kterými by se ani nedomluvili.  

Tak nějak to prý vypadalo v Botany Bay v době prvních kolonií.

Do kolonií se navíc člověk mohl dostat i za nepatrný přestupek - třeba za krádež kapesníku nebo kusu chleba. A bylo celkem lhostejné, na jak dlouho byl člověk odsouzen, po odpykání trestu totiž vězni rozhodně neměli dost peněz na cestu zpátky do Anglie, takže v Austrálii zůstávali. Často si tím však polepšili - mohli získat půdu a hospodařit na ní.

Prvním osadníkům muselo stačit málo.

Britská vláda si brzy uvědomila hrozící problém - Austrálie se stávala zemí mužů. Snažila se proto do kolonie dostat víc žen a dětí. 

Odsouzené ženy většinou odplouvaly do kolonií i se svými dětmi.

Ženy pracovaly v takzvaných Ženských věznicích, většinou šily nebo praly prádlo. Mnoho z nich se krátce po příjezdu provdalo za dozorce, nebo později za propuštěné trestance.
Neuvěřitelné je, že v době, kdy byly tak tvrdě trestány ženy, které se často provinily jen zanedbatelnými přestupky, vládla v Anglii žena - královna Viktorie.

Tady ji máme - a přitom se tváří docela přívětivě, co?