Tábor Albatros

Češi v Austrálii

Česká krajanská komunita v Austrálii je v současnosti odhadem osmou nejsilnější na světě, po krajanských komunitách ve Spojených státech, Kanadě, Rakousku, Německu, Británii, Slovensku a Argentině.

Prvním písemně doloženým Čechem který vstoupil na australskou půdu, byl roku 1793 botanik Tadeáš Haenke.  e službách rakouského císaře Josefa II. se účastnil vědecké expedice a nasbíral mnoho druhů rostlinstva dosud neznámých v Evropě. Haenke byl nejenom prvním Čechem, který navštívil Austrálii, ale také jedním z prvních vědců vůbec, kteří studovali charakter tamější přírody.

Tak tohle je ten první Čech v Austrálii. Envyklopedie o něm píše, že to byl botanik, lékař, etnograf, kartograf, cestovatel a objevitel. Jako první v Čechách roku 1784 vypustil montgolfiéru. Takže ve skutečnosti to je nejspíš Jára Cimrman...

Prvním doloženým (snad) Čechem, který se v Austrálii opravdu usadil, byl Marek Blucher, narozený v Praze roku 1801. Život jej zavedl do Anglie, kde byl za krádež odsouzen na sedm let a deportován jako trestanec do Austrálie. Po odpykání trestu se usadil v Sydney.

Dobové prameny dále zmiňují v 19. století lékaře Jana Lhotského (1834), řezníka Josefa Jílka (1836), skupinu Moravských bratří (1838), prospektora Čeňka Paclta (1859), zahradníka Aloise Topiče (1876), několik misionářů (Alois Kreissl, Bedřich Chmelíček) i pěvkyni Gabrielu Roubalovou, která se usadila v Melbourne (1892).

Gabrielu Roubalovou české publikum natolik zklamalo, že odjela i s rodinou do Melbourne, kde se usadila. 

Počátkem 20. století bylo v Austrálii podle oficiálních údajů 264 občanů českého původu (údaj za rok 1921). 

Po roce 1939 se Austrálie stala útočištěm židovských uprchlíků před Hitlerem.  První vlny českých přistěhovalců po druhé světové válce začínají rokem 1949, kdy se v Austrálii usadilo 4167 osob z tehdejšího Československa. Roku 1950 jich přijelo 5020. Téměř všichni před odjezdem z Evropy museli podepsat dvouletou pracovní smlouvu, podle níž se zavázali přijmout jakoukoli práci v jakémkoliv místě Austrálie. Na základě tohoto opatření museli i akademicky vzdělaní lidé pracovat po dva roky manuálně, převážně v zemědělství. I po skončení dvouletého zemědělského kontraktu měli zejména lékaři, právníci a další profese velké problémy s uplatněním - místní profesní komory odmítaly uznat jejich vzdělání, takže řada odborníků zklamána přístupem úřadů re-emigrovala z Austrálie do dalších zemí, především do USA a Kanady.

Noví přistěhovalci se začali úspěšně prosazovat (vynikat) hlavně poté, co se po dvouleté povinné manuální práci začali vracet ke svým původním zaměstnáním nebo prošli rekvalifikacemi a dostávali možnost uplatnit se v nových oborech. Jako příklad můžeme uvést Františka Maříka, který byl roku 1965 zvolen do čela Australské asociace vynálezců – k významnému postu mu pomohl jeho vynález zámku s desetitisícovou možností kombinací.

První skupina posrpnových emigrantů, sestávající ze 173 osob, přistála v Sydney 14. září 1968. Ústřední výbor krajanské Čs. asociace v Austrálii a na Novém Zélandu se rozhodl poskytnout těmto utečencům veškerou pomoc, aby nemuseli projít stejným strádáním jako poúnoroví emigranti. Podařilo se dosáhnout toho, že australské univerzity nostrifikovaly čs. doklady o vzdělání.

Australské sčítání obyvatel z roku 2006 už uvádí 21 196 Čechů.