Tábor Albatros

Jak to bylo dál

Po několika odbočkách do současnosti se vrátíme k dějinám Austrálie. Už víme, jak se do Austrálie dostali původní obyvatelé - i když vzhledem k tomu, že přišli odjinud, bychom spíš měli říkat nejdéle sídlící obyvatelé. A kde se tam vzali běloši?

Evropané dávno tušili, že někde za mořem leží velká země. Dokládá to i název Austrálie, který má původ už ve středověku - latinské pojmenování Terra Australis znamená Velká jižní země. Legend o existenci kontinentu existovalo víc, všechny vycházely z jednoho základního mýtu. Aby totiž byla zachována rovnováha mezi severem a jihem, musí na jižní polokouli existovat pevnina. Ta však zůstávala legendou až do počátku 17. století, konkrétně do roku 1608, kdy nizozemský mořeplavec Willem Janszoon poprvé spatřil mys York. 
Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny jsou deníky mořeplavce Dirka Hartóga, který v roce 1616 doplul se svou lodí Eendracht na pobřeží Žraločí zátoky v Západní Austrálii. Během 17. století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země, kterou nazvali Nové Holandsko. O založení kolonie se však nepokusili - ale jejich objevy a pečlivé mapy otevřely cestu do nové kolonie Britům.

Tohle je kapitán James Cook.

A také ano - do Tichomoří už vyrážela posádka pod vedením kapitána Jamese Cooka (27. října 1728 Marton u Yorku-14. února 1779 Havaj), významného mořeplavce, objevitele a výzkumníka, jehož plavby a hlavně vydané práce výrazně posunuly znalosti o Zemi. Od třinácti let pracoval jako plavčík na uhelné lodi. V té době se samovzdělával ve všech námořních oborech. V roce 1775 nastoupil jako kormidelník válečného loďstva. V roce 1759 se zúčastnil plavby do Severní Ameriky v rámci války s Francií. Skvěle tehdy zmapoval ústí řeky svatého Vavřince, proto od roku 1763 pokračoval mapováním Newfoundlandu a Labradoru.
V letech 1768-1771 vedl svou první expedici, jejímž původním, vědeckým cílem bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč, které mělo sloužit k určení vzdálenosti Venuše (a v návaznosti i ostatních planet) od Slunce. O vědeckém zaměření expedice svědčí i to, že se jí zúčastnili i přírodovědec Joseph Banks, švédský botanik Daniel Solander či astronom Charles Green; expedice se konala pod záštitou Královské společnosti nauk. 

Loď Endeavour vyplouvá z přístavu ve Whitby.

Britská Admiralita určila pro výpravu loď Earl of Pembroke, což byla původně obchodní uhelná loď. Loď byla spuštěna na vodu ve Whitby, v červnu 1764. Délka lodi byla 32 m, šířka byla 8,92 m a výtlak 368 tun. Loď měla ploché dno, což umožňovalo plavbu v mělkých vodách. Admiralita loď koupila v květnu 1768 a potom byla loď přestavěna, aby vyhovovala potřebám výpravy. Trup lodi byl oplášťován a řádně utěsněn. Byla vybudována třetí vnitřní paluba s kabinami a skladišti. Loď byla vyzbrojena deseti čtyřliberními děly a dvanácti malými otočnými děly pro případ napadení domorodým obyvatelstvem v Tichomoří. Po uvedení do provozu byla loď přejmenována na HM Bark Endeavour. 

Tohle je mapa celé Cookovy cesty.

Loď byla zásobena potravinami na dlouhou plavbu. Základními potravinami bylo solené vepřové a hovězí maso, mouka a hrách. Na lodi byly dále zásoby hrozinek, sýra, soli, cukru a kyselého zelí, jako hlavního prostředku bránícího kurdějím. Vedle zásoby pitné vody byla vezla loď 250 sudů piva, 44 beček brandy a 17 beček rumu. 
Třetího června 1769 provedl Cook na Tahiti plánované pozorování, jehož přesnost však zaostala za očekáváními. 

Přechod Venuše přes sluneční disk, jak jej zakreslili James Cook a Charles Green na Tahiti, 1769

Původní poslání mělo posloužit také jako krytí, poté se již mohl plně věnovat druhému cíli své cesty, totiž další mapování v oblasti Terra Australis. Cook zmapoval Nový Zéland, objevil průliv mezi jeho ostrovy (dnes Cookův průliv) a vyvrátil tak hypotézu o existenci pevniny v těch místech. Před opuštěním Nového Zélandu se musel Cook rozhodnout, kterou trasou se vrátí do Anglie. V úvahu přicházel směr východní přes mys Horn, kdy by výprava měla možnost prozkoumat rozsáhlé prostory jižního Tichého oceánu a pátrat dále po Terra Australis. Cook se však nakonec rozhodl k návratu západním směrem s tím, že prozkoumá východní pobřeží Nového Holandska (Austrálie), které bylo v té době zcela neprozkoumané.

Představte si, že v tak těsných prostorách trávíte celé týdny!

Přidat popisek

19. dubna 1770 poručík Hicks spatřil poprvé východní pobřeží Nového Holandska (Austrálie). Endeavour se k Austrálii přiblížila v místě průlivu, později pojmenovaného Bassův průliv. Místo, které Hicks spatřil Cook pojmenoval Point Hicks a nacházelo se na 38° 0′ jižní šířky a 211° 7′ západní délky. V prvních dnech nespatřili žádné domorodce, ačkoliv spatřili kouře z ohňů. 29. dubna zakotvili v zálivu, původně nazvanému Sting Ray, později přejmenovaného na Botanický záliv.

Stateční námořníci pod vedením kapitána Cooka připlouvají k pobřeží Austrálie...

... a tady už je máme na suché zemi!

A jak to bylo s bělochy v Austrálii dál, to si povíme zase příště!