Tábor Albatros

Mezihra III

Rozdělení do družstev, jak už víte, je většinou už trochu připravené předem, ale přesto se doladění věnuje většinou ještě celý první den tábora. Je to proto, že oddíly nejsou sestavené podle věku a rozdělené třeba na kluky a holky, nejmenší a největší, ale jsou namíchané ze všech věkových skupin a složené z holek i kluků.

Někdy se tomu někdo z venku diví, protože na jiných táborech to bývá jinak. Ale my to máme prostě takhle, a i když ti starší mají někdy dojem, že je mladší děti zdržují, v jiné hře je zase výhodné mít v oddíle malého koumáka... ale hlavně se od prvního dne učíme, že si musíme pomáhat. Protože když je nějaká hra běhací, měří se vždycky čas až poslednímu, takže když těm malým nepomůžeme, prostě nevyhrajeme! A potom - od začátku až do konce oddíly soutěží mezi sebou - a to by vážně nešlo, kdyby nás rozdělili jinak!
A protože většina z nás jezdí na tábor třeba od první třídy, nebo ještě dřív, pamatujeme si, že dřív někdo pomáhal nám, a víme, že teď tu pomoc vracíme zas někomu jinému.

Někdy stačí podat ruku...

... jindy je ale potřeba držet víc pohromadě....

... dávat pozor jeden na druhého...

... pracovat společně!

Jsme ale také zvyklí, že nám přibývají i úplně malí kamarádi. Ti mají s sebou sice maminky, ale maminky jsou na táboře hlavně proto, aby se staraly o nás - takže mrňousové jdou z ruky do ruky. Ale nás to s nimi baví!

Andulka v nosítku u mámy Terezy asistovala u pečení i her a zrovna tak jste ji už viděli pomáhat Káče, její tetě.

Anežka má jednou mámu Karolínu jen pro sebe - jindy je v šátku nebo v kočárku a s mámou vede cech, nebo pomáhá při hrách.

Šimonovi také ještě zbývá pár let, než půjde do školy. Letos sice hrál všechny hry a účastnil se táborového života jako ostatní děti, ale není to tak dlouho, co ve stejnéím šátku jako Anežku nosila Karolína jeho. A před ním ještě Kristýnku a ještě předtím Kubu!