Tábor Albatros

Mezihra II

Slíbili jsme, že vám budeme vyprávět o tom, jak vypadají dny na táboře. Posledně jsme skončili dopolední hrou, tak je čas si povědět, jak je to dál.

Z dopolední hry se vracíme pořádně hladoví, ani nás většinou nemusejí volat k obědu, rovnou popadneme ešusy, a když náhodou ještě oběd není, začneme s nimi třískat. Z toho ale bývá často průšvih... :-(

Naši kuchaři se o nás starají moc dobře, i když z nás někdy nemají úplně radost!

Ale většinou se rovnou vrháme k jídlu.

Podle toho, jak rezignovaně se tváří Marcela s Robinem, se dá soudit, že zas někdo něco nemá -  nejspíš Michal zapomněl hrneček na pití...

... ale ostatní mají všechno, takže jupí, můžeme se vesele nacpávat!

Po obědě následuje polední klid. Vedoucí by rádi, abychom odpočívali - rádi by si asi taky na chvíli odpočinuli - ale nám to většinou moc nejde.

Takže sice zalezeme do stanů, ale většinou si něco hrajeme...

... přerovnáváme, povídáme si - i když občas se někdo natáhne, jako tady Eliška...

... a někdo opravdu usne, zvlášť když ho táta vezme v kočárku na špacír...

... někdo si zas zajde poklábosit k sousedům...

... a někdo jde do jídelny a hraje s ostatníma karty, navlíká si korálky...

... někdo hraje na hudební nástroje a někdo jen tak dělá blbosti.  Chcete vědět, jestli jsme při tom potichu? Nejsme.

Ale když je někdo vážně utahaný, nebo mu není dobře, zaleze si s karimatkou do stínu pod les, takže se ničeho nebojte!

No a pak skončí odpolední klid, je nástup a dozvíme se, jaký bude odpolední program a vyrazíme na nějakou další hru. Někdy před hrou nebo po ní je taky svačina, což jsou většinou sušenky, takže ji taky někdy dostaneme s sebou. Ale jak víte, někdy je ke sváče nějaká laskomina!

Tady už je Šimonův oddíl připravený vyrazit, ale všimněte si hlavně Terezy a rozprašovače, kerý drží v ruce.Celé dva týdny nám do té velké lahve doplňovala bio repelent a před odchodem do lesa nám s ním pečlivě postřikovala nohy. Účinný byl - klíšťat jsme moc nepochytali.
Hřebíčkový postřik jako prevence proti vším ale, jak víte, moc nefungoval :-(

A po hře už je večeře. Po večeři si ještě chvíli děláme, co kdo chce - což je většinou lítání po louce nebo po táboře, než nás vedoucí zaženou čistit si zuby a chystat se do spacáků. Delší večerku máme, jenom když je večer oheň.

Velký oheň se zapaluje slavnostně.

Takže ten, kdo může zapálit oheň, to má za odměnu - jako tady Denisa,  která si jako první vysloužila ocenění Rytíř.. Ale temnhle oheň zrovna dost zlobil, dlouho nechtěl chytit.

Ale nakonec se přece rozhořel a byl krásný!

Červená se line záře...