Tábor Albatros

Čtvrtek - Návrat zeměmi alpskými

Devátého dne, vstoupivše na loď, vypluli jsme z Benátek a dojeli do města Mestre, vzdáleného dvě míle od Benátek na břehu nejbližším Benátkám.
Tam jsme vystoupili z lodi, a všichni, i pan Lev, jsme šli pěšky do Trevisa, kam jsme, jak bylo již řečeno, koně poslali napřed...

Výprava pana Lva už to měla domů jen kousek, a když to má člověk domů jen kousek, je mu veselo i smutno zároveň. I my jsme si pomalu začínali uvědomovat, že sice dojdeme do cíle, ale zároveň tím skončí naše cesta.

A napřed jsme neposílali koně, ale některé členy výpravy. Už v sobotu nás opustily silné opory týmů - Valinka, Adélka a Viktorka.

Výprava, jejímž členem je Adélka se svým úsměvem, prostě musí být úspěšná...

... kdyby snad přece jen nastal nějaký problém, máme Viktorku - a Viktorka má sekyru a nebojí se ji použít!

A co teprv Valinka! Tady je sice v pozadí, ale ani tak nezapomíná, že při focení je potřeba "udělat Brejchovou" - jinak, dámy, vaše nohy na fotografii prostě nevypadají dobře!

A čtvrtek byl dalším dnem, kdy výprava citelně oslabila - odjela nám Julinka, Anička, Natálka i Oliver, a jako by toho nebylo dost, napřed vyrazila i Fífa s malou Cecilkou. Fífa, protože v polovině srpna už opravdu musela odevzdat svou diplomovou práci a navíc ji v září čekaly státnice, Cecilka, protože ji matka prostě odvlekla! Byli jsme smutní, že nás opouštějí, ale přiznáváme, stálo to za to! Protože, kdo to ještě neví - Fífa diplomku dopsala, včas odevzdala, samozřejmě ji obhájila a státnice složila, takže příští rok už ji všichni budeme oslovovat paní magistro Fífo!

Tady máme holky všechny tři, ještě naposledy získávají další odznaky cechmistrů...

... stejně jako Cilka s podporou Fífy...

... i Oliver.

Čekal nás těžký den, před námi se tyčily vysoké hory, a to jsme nemohli tušit, že v záloze číhá i nepřítel!

Posilnili jsme se kakaem k snídani - jupí, to my rádi!

Co nás čeká, jsme se dozvěděli na ranním nástupu.

Pan Lev se drbe na hlavě, když nám sděluje, co je před námi - i on tuší, že to bude fakt náročné....

... ale ranní nástupy jsou velká krása, když svítí sluníčko - vidíte ty paprsky?

A tak k věci: co si zapsala skutečná výprava:

"... Chiusaforte je malá tvrz ve vysokánských horách, u jakéhosi horského potoka. Je to benátská hraniční závora a je nadmíru pevná, neboť hory jsou tu spojeny hradbami, vedenými údolími, takž nikdo nemůže z benátského kraje do císařských držav nebo naopak ze zemí císařových do benátského území projíti přes velmi vysoké hory jinak než touto soutěskou. Tvrz je posádkou a děly opevněna tak, že každý, kdo by ji chtěl dobýti, by potřeboval veliké moci a síly..."

A vážně bylo těžké přes Chiusaforte přejít... Naše hra spočívala v tom, že vždy jeden oddíl se snažil překonat nástrahy, které na něj políčily ostatní tři.

A že se obránci tvrze snažili, aby přes ně nikdo nepřešel!

No... ehm... někteří už byli asi trochu vyčerpaní dlouhou cestou...

Po náročném dopoledni čekal vydatný oběd - a co jiného by to bylo v alpských zemích, než Tafelspitz!

O tuhle Robinovu sérii se nemůžeme nepodělit!

Ještě možná nevíte, že za potokem naproti táboru stojí mlýn. A v tom mlýně bydlí pan Vachler, který má spoustu dětí a ještě k němu jezdí další na návštěvu. Takže si pobyt na táboře osvěžujeme ještě nočními přepady - my k Vachlerům, pak zas Vachlerovi k nám... přes den vyměňujeme, co nám protivníci uloupili a nepodařilo se v noci uloupit zpátky... je to vzrůšo. Ale jinak k nám sousedi chodí na táboráky a máme se rádi! Letošní souboje a přepady ukončil přátelský fotbalový zápas, který se konal právě ve čtvrtek odpoledne.

Tohle je náš tým - zvlášť si všimněte Jakubova dresu, prosím!

Tohle jsou Vachlerovci.

A už se hraje!

A ještě rozehřáté z fotbalu a z fandění nás čekala bitva. U hradu Korneuburg totiž výpravu přepadl pan Šternberk, který tenkrát patřil k nepřátelům českého království. Ale my jsme nehodlali dát svou kůži lacino a strhnul se lítý boj!