Kristýna v Austrálii, díl druhý
Když už byla Kristýna v Austrálii, říkala si, že se trochu seznámí s domorodci a ve volné chvíli vyrazí třeba na houby nebo na borůvky. „Houby? Ale jo, v obchodě se dají koupit žampiony.“ „Borůvky? Jahody? Maliny? Na mrňavou krabičku je potřeba si pořádně vydělat…“ Pro svůj původní nápad tedy moc pochopení nenašla. Ale nemyslete, i v Austrálii můžete vzít košík a vyrazit do pralesa na ovoce, jen si musíte zvyknout na jiné barvy a tvary…
Tak tohle byl náš úlovek po asi hodinové procházce… Bojíte se? Žádné strachy, všechno je jedlé a pěkně šťavnaté!
Je libo červeného chlupáče? Nebo hvězdičkové ovoce? (Oficiální název je karambola, ale jinak než hvězdicové ovoce jí nikdo neřekne. Nevidíte to snad na první pohled? Po nakrájení na plátky vzniknou nádherné hvězdy… Ale v Čechách to raději nezkoušejte, takové chuti prostě po převozu nezralého ovoce nedosáhnete…)
Banány zatím nejsou zralé, tak je tu ještě chvíli
necháme…
Povedlo se! Kokosy jsou jediné jídlo na světě (jak tvrdí
domorodci… Dokážete to vyvrátit?), s nimiž lze přežít i
bez vody. Uvnitř mají totiž sladké kokosové mléko, které vás
osvěží a dodá vám tekutiny, dužina je pak dostatečně výživná
pro nasycení. V dnešní době si ale starosti o přežití
dělat nemusíte, takže jeden modernější tip: nastrouhaný kokos
je výborný do salátů!
Nebojte se, sousedi jsou daleko, takže
vás v pokojích bez zdí nebude nikdo vyrušovat… A o své
cennosti také mít strach nemusíte. Který zloděj by se trmácel
nejprve pár kilometrů člunem po říčce, pak do kopce a pak ještě
tu dálku do nejbližšího domu, kde by možná ani nic kloudného
neobjevil?
![]() |
Ještě pořád vás děsí ti miniaturní pavoučci ve stanech? |
Jedinými spolubydlícími jsou pavouci velikosti lidské hlavy, s metrovými pavučinami… Ještě pořád vás děsí ti miniaturní pavoučci ve stanech?
Kristýna se nakonec usadí tady, je tu hezky útulno,
čerstvý vzduch…
Abychom se ale neomezovali jen na pralesní ovoce,
zajela Kristýna prozkoumat i jednu farmu s marakujami…
A protože všechno sníst nezvládneme, rozdělíme marakuji do
sítěk a dáme je k silnici na prodej. V Austrálii jsou
všichni poctiví, takže u ovoce nemusíte sedět a prodávat ho
osobně. Řidiči či kolemjdoucí, kteří mají zájem, si prostě
ovoce vezmou, zaplatí do pokladničky příslušný obnos, a zase
jedou dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat