Tábor Albatros

Austrálci, národ bez jména, díl druhý

Australské kmeny neměly zpravidla žádné společné nejvyšší náčelníky. Domorodci se spíše sdružovali do ještě menších lokálních skupinek - "tlup", jimž stáli v čele jejich nejstarší mužští příslušníci. Členy tlupy spojovalo kromě vlastního jazyka také - a to na prvním místě - území, které společně obývali, v němž společně kočovali. Ženy se vdávaly do tlup svých manželů. Příslušníky takové lokální skupinky se stávaly i děti, které se z manželského svazku narodily.

Austrálie byla až do příchodu bělochů osídlena velice řídce. Na sedmi a půl milionech čtverečních kilometrů žilo tehdy zhruba jen 300 tisíc aboriginů, tedy méně než jeden člověk na čtvereční kilometr.

Austrálci chodili zcela nazí, případně takřka zcela nazí. Tělo si však často během obřadů dospívání (iniciací) zdobili tetováním či jizvením. Tyto důležité obřady souvisely s domorodými náboženskými představami. Jejich hlavním znakem bylo uctívání jistého "totemu". Všichni členové příslušné tlupy odvozovali od tohoto totemu svůj původ. Totemem bývalo zvíře - v Queenslandu často například krokodýl. Totemem však mohlo být i nějaké konkrétní místo, nějaká výrazná skála či jezero. Takové totemové zvíře či totemové místo bylo přirozeně pro příslušníky tlupy svaté a nedotknutelné.

Původní Austrálci konali celou řadu náboženských obřadů. Proslulé jsou jejich veliké slavnosti, jimž říkají korobori.

Na korobori se scházeli Austrálci i z velmi vzdálených oblastí.

Běloši by se asi nedokázali tak spolehlivě svolat na určité přesné místo v určitou přesnou dobu.

Austrálci neměli zpravidla stálá sídliště. A proto si ani nestavěli skutečné domy. Pro opravdový dům neexistuje ani v jediném jazyce domorodců vlastní slovo. Původní obyvatelé pátého kontinentu byli stále na cestě. Kočovali za zvěří, hledali oblasti, v nichž bylo možné nalézt jedlé hlízy. Žili postupně v celé řadě dočasných tábořišť. Znali však stezky, které jejich územím vedly. A znali zejména zdroje vody. Voda byla v tomto převážně velice suchém, leckde pouštním světadílu darem nejcennějším.

Austrálie je sice celá obklopená mořem a tečou tu i velké řeky, ale velkou část vnitrozemí tvoří poušť.

V Austrálii se střídají období sucha, během kterých řeky vysychají...

... v té době musí lidé i zvířata hledat vodu jinde...

... a po období sucha přijde období dešťů a záplav.

Pro původní obyvatele Austrálie svět vlastně nikdy nedokázal nalézt jediné, všemi akceptované, a zejména jimi samými přijaté společné jméno.

Austrálci - jediní původní Australané - jsou tedy "lidé beze jména", kterým dnes anglicky hovořící obyvatelé Austrálie říkají aborigines. Jsou to nejdávnější obyvatelé tohoto světadílu. I ti sem ovšem - jak jsme si říkali na samém začátku vyprávění o původních obyvatelích - přišli odjinud. Mají velmi tmavou pleť, a tak první Evropané, kteří je spatřili, hledali původní domov Austrálců na "kontinentu černých lidí" - tedy v Africe.

Příchod bělochů styl života původních obyvatel hodně změnil.