Tábor Albatros

Mezihra

Než se posuneme k líčení dalších částí naší cesty, můžeme si povědět něco o tom, co se v ležení pana Lva děje mezi soutěžemi a hrami. Koneckonců - bez takových maličkostí se ráno nedá vyrazit a přes den je také potřeba nějak regenerovat síly a doplňovat energii!

Z vedoucích vstávají ráno nejdřív Robin, Marcela a Pavel. Marcela s Pavlem odjedou pro rohlíky a chleba do Strašic a pro zásoby do Zvotok - v tamní hospodě můžeme využívat ledničku a mrazák. Robin zatím vaří čaj, než se totiž ten obrovský hrnec vody vůbec začne vařit, chvíli to trvá.
Chvilku potom, co naši zásobovači odjedou, vstáváme my. A hnedka rozcvička... to teda většinou moc nadšení nejsme.

... bohužel vedoucí jsou většinou odporně optimističtí...

... zatímco my se ještě vidíme ve spacákách...

... na závěr rozcvičky se ještě protáhneme - někdo si přitom i upraví účes..

Tak ještě jednou...

Pak se utíkáme umýt a vyčistit si zuby.

V kuchyni se zatím už chystá snídaně.

... často tu dřou už úplně malé děti!

A my se těšíme, až nás konečně zavolají, že už je snídaně hotová. Od večera nám totiž většinou dost vyhládne. Jeeenže... to občas není jen tak...

Jako třeba tohle ráno, kdy před stolem se snídaní byla lavička jako závora a museli jsme předvést, že máme zoubky opravdu vykartáčkované.

Někdo měl a někdo se musel ještě vrátit, aby prošel! Oliver se ovšem blýskal dokonalým chrupem!

A pak už se konečně můžeme vrhnout na snídani!

Většinou máme rohlíky s marmeládou. Kdo nechce marmeládu, může si dát jenom s máslem, nebo bez ničeho. Rohlíky z Votic jsou vynikající! Občas si můžeme vybrat i rohlík třeba s taveňákem nebo s lučinou, ale ty moc na odbyt nejdou.

Někdy si přivstali naši caletníci...

... a zodpověděně se pustili do pečení...

... pečlivě volili ingredience, aby byl každý koláč jiný...

... a výsledek stál za to! To je ale užitečný cech... aspoň my ostatní jsme je oceňovali!

Otrava je, že se pořád musí mýt nádobí. Naštěstí to je ale jenom jednou za čtyři dny, když na náš oddíl vyjde služba.

Po snídani se čte, abychom věděli, co určitý den dělala skutečná výprava pana Lva z Rožmitálu. Vloni nám takhle vedoucí četli o Mojžíšově putování do zaslíbené země, předloni o Odysseovi.

Po snídani se taky boduje, jak máme uklizeno ve stanech, takže se ještě rychle snažíme si všechno srovnat. Teda - jak kdo...

Jak ale vidíte, zas tak hrozně na tom nejsme!

A taky je potřeba nanosit dřevo do kuchyně, jinak bysme byli bez oběda. Někdy nošením dříví končí rozcvička - rozběhneme se do lesa a všichni něco přinesou.

Tohle dřevíčko ale jeden neunese!

S ranním nákupem a zásobami obvykle Pavel přiveze i poštu.

Všichni se vždycky těšíme, že určitě přijde aspoň pohled!

A pak už vyrazíme na nějakou hru. Někdy je vysvětlování pravidel docela složité. Navíc nám vedoucí vždycky ještě vyloží, co si máme vzít sebou a co máme mít na sobě. Už ale víme, že když nám třeba řeknou: "Dlouhý ruce, dlouhý nohy!" neznamená to, že hrát jdou jenom modelky, ale že nejspíš jdeme do lesa, takže máme mít dlouhé kalhoty a tričko s dlouhými rukávy. Někdy je to fuška a kolikrát nás vracejí se převléct nebo přezout, trvají na tom, abysme si našli ponožky do kecek a abysme kecky měli zavázané... nebo abysme měli obě boty stejné!

Jakub právě vypočítává, na co nemáme zapomenout... svítí sluníčko, to bude chtít, abysme měli čepice... ach jo, kde asi můžou být?

Ale než půjdeme, dáme si ještě sváču, ať v lese nepadneme hladem!

A jak den pokračuje po dopolední hře, o tom zas příště!