Na cestě za praotcem část 2
Cesta na Říp byla strmá, ale kdo nezažil cestu z Řípu, neví nic o cestách! Sestup byl opravdu náročný, tu a tam se někdo z výpravy válel jak pytel brambor. Nejmladší účastnice výletu, Tonička s Aničkou, to radši celé zaspaly, a udělaly jen dobře.
Jistě proto chápete, že sestup z Řípu fotkama zdokumentovaný není.
S Řípem jsme se rozloučili ještě tím, že jsme si poslechli příběh o příchodu praotce Čecha do Čech...
... pokochali se ještě jednou pohledem do kraje...
... a pak už vzhůru dolů a zlý pryč!
Ctiněveský pivovar měl být původně druhým cílovým bodem výletu, na který se těšili zvlášť dospělí, ale sestup byl nakonec časově trochu náročnější a teplota trochu vyšší, takže přes Ctiněves do pivovaru vyrazili jen zástupci našeho spolku, Fífa, Kuba a Šimon, my ostatní jsme se rozložili do stínu kousek od nádraží a od hřiště. A pěkně jsme si aspoň zasoutěžili o trička, zbylá z minulých táborů, a když už jsme v tom soutěžení byli, soutěžili jsme si ještě o zbylé buchty a pak už jen tak :-) Padaly neuvěřitelné výkony, pokud jde o počet sklapovaček, dřepů či kliků!
 |
| Zvenčí nic moc... |
 |
| ... ale zato uvnitř! |
No a pak přijel vlak... teda vlak, jeden vagonek, a vyrazili jsme. První část cesty byla příííííjemná!
 |
| Robin si chvilku potom sedne, povypráví nám historku o tom, jak v japonském vlaku polili s kolegou neznámou japonskou dívku pivem... a poleje pivem půlku vagonu. |
Zato v druhém vlaku bylo vedro jako v pekle... ale taky jsme si to užili!
no a pak už konec, zvoní zvonec a nádraží je tu... no tak zas někdy jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat