Tábor Albatros

Úterý – velké sucho

Všichni víme, že se v Austrálii střídá období sucha s obdobím dešťů, ale když přišlo, nějak nás zaskočilo. Možná na nás teprve dolehla únava po nedělní noční bitce, ale i z fotek je znát nějaká malátnost, úúúú - naa - vaaa, čeee - ká - ní na déééééšť...

Jindy by nás tahle snídaně - rozpečené rohlíky z předchozího dne - nadchla, tohle úterý ale naše proslavené stejky (podle stejkajícího másla :-) ) obvyklé nadšení nevyvolaly. A přitom tak krásně křupaly!

Po snídani jsme se pustili do práce v cechách. Nově přibyl cech geografů a kartografů pod vedením Kristýny.

Geografové se učili poznávat a kreslit australskou zvířenu a přírodu vůbec, poznávat Austrálii jako světadíl a společenství států.

Betynka si ale zřejmě ještě doplňuje znalosti bylinkářského cechu, nebo možná právě skládá zkoušku? To vzadu je docela určitě Terezin bylinkářský koš.

Marko ale vypadá, že ho poznávání Austrálie přímo ničí :-(

V tom horku a suchu se snažili i dřevaři.

Rozdělat oheň ani v těchto podmínkách nebyla úplná hračka.

Leccos už uměli šperkaři a dráteníci...

.... i hudebníci...

Mezi cechy jsme si dali svačinku a po nich oběd.

Ale ani oběd zřejmě nikoho zvlášť nerozveselil.

Anežka buď myslí na výživové poradce, kteří by v tu chvíli pracovali k infarktu, nebo se ostražitě rozhlíží, aby jí ten párek nikdo nesebral :-)

A Šimon... no, těžko říct, na co ten myslí.

Po poledním klidu konečně přišlo rozluštění příčiny téhle polodenní malátnosti.

"Sucho!" volá Pavel. "To sucho nás všechny zničí! Musíme zavlažit pole a dodat vodu nám i zvířatům!"

To se snadno řekne, ale jak to udělat? Víte přece, že jsme farmy teprve zakládali, a že jsme předtím utekli z trestanecké kolonie prakticky s holýma rukama! Kde tedy vzít nádoby, ve kterých bysme vodu transportovali ma vzdálenější místa?