Tábor Albatros

Pátek - s pomocí Austrálců jsme v Austrálii konečně doma!

Sice jsme ve čtvrtek v podvečer svedli bitvu s guvernérovými vojáky, ale co když se vojáci vrátí? Vždyť víte, byli jsme sami uprostřed cizího kontinentu, domů do Anglie jsme se neměli jak vrátit...  šli jsme spát trochu nervózní, co bude dál. Netušili jsme, že pomoc se přece najde, a že přijde ze strany, odkud jsme ji rozhodně nečekali...

Uprostřed noci našli vedoucí vzkaz od domorodců. Potom probudili nás a všichni jsme vyrazili směrem, kde měl ležet tábor Austrálců. Jít potmě, o půlnoci, neznámým lesem je dost hrozné, ale pak jsme konečně zahlédli první světýlko a po dalších jsme pak už šli s větší jistotou. Pak se ale ze tmy mezi světýlky vyloupnul Austrálec, hu, pomalovaný bílými barvami. Naštěstí nám ale jen šel mírumilovně naproti s pochodní v ruce a dovedl nás až k ohni šamanů. Ukázalo se, že nás už dlouho sledují, ověřují si, jestli jsme jim přišli škodit, nebo jestli s námi můžou žít v míru. A v jejich náročných zkouškách jsme prošli, takže se rozhodli nám pomoct. Zasvětili nás do svých kouzel, svěřili nám svá tajemství a slíbili nám svou pomoc – a tu jsme potřebovali skoro hned, protože jsme pak nemohli najít cestu zpátky do tábora :-)
A druhý den jsme díky znalostem, získaným od šamanů, zavedli vojáky na nesprávnou stopu a šťastně se vrátili domů, na své farmy. Na rozdíl od vojáků jsme totiž věděli, kudy v lese jít – utíkali jsme po cestě, označené seříznutými kolíky, ukazujícími směr.
To dá ale rozum, že z tak tajných záležitostí jako je večer se šamany nebo kolíkovaná žádné fotky nemáme. Budete se muset spokojit se záznamy z méně spirituálních pátečních činností.

Třeba z mazání ranních rohlíků.

Nebo ze svačiny - vypadá to, že ten den se o catering starala firma Procházka.

Nebo z posledního oceňování vyučených absolventů cechů.

Ocenění se konečně dočkali i nejdéle studující tovaryši - šamani.

Ještě jsme si mohli udělat nějaké ty ozdobičky.

Geografové a kartografové už ale jen ukazují výsledky své práce.

A Anežka si ještě ulovila žihadlo :-(

A Dianka nateklý kotník - jestli nemůžete zajistit klid na lůžku a chlazení, okamžitě domů, nařídil pan doktor v nemocnici. Ale klid na lůžku a chlazení jsme zajistit mohli - v potoce je voda ledová až až, i když nádoba není pro léčbu zrovna typická...

A když jsme po kolíkované věděli, že už máme konečně zajištěný klid, mohli jsme začít slavit. Vzhůru na pouť!

Na pouti si necháte pomalovat obličej...

... na pouti si můžete nechat pomalovat i tělo!

... na pouti hážete míčkama do kyblíků... teda na cíl...

... můžete si ustřihnout bonbóny, když je teda najdete...

... zkusíte si chodit na chůdách... což někomu jde...

... a někomu - jej... jejej... jejejej...

... jejda!

Na pouti taky soutěžíte v siláckých disciplínách...

... můžete si na střelnici vystřílet lízátko...

... nebo si jen tak poklábosit s kamarády...

... nebo sousedy...

... svést lítou bitvu...

... zahrát si třeba chuťovou kimovku...

 Pouť se protáhla, už se stmívalo, když jsme utíkali na večeři.

 

Ještě že s večeří pomáhala Tonička!

 Soumrak ale umožňuje vyhrát si zase jinak. Tyhle svítíci trubičky jsme si užívali při nočních hrách, teď jsme si s nimi ale jen tak experimentovali.

S přicházejícím večerem se také vynořují bludičky!

Ale že k nám na tábor jezdí holky jako lusk!

Ale, jak se říká ve známé pohádce, nakonec všechna voda steče z kopce dolů a po dni přijde večer - a s posledním táborovým večerem přijde i poslední slavnostní oheň.