Tábor Albatros

Středa - snažíme se přežít v divočině

Na začátku byl velký plán - utéct. To se nám, jak se zdálo, povedlo - ale co dál? Ocitli jsme se uprostřed australské divočiny, zásoby, co jsme pobrali, docházely, kolem neznámá zvířata i rostliny, nikde nikdo, kdo by nám pomohl... Co teď?


Pro začátek jsme se rozhodli se z posledních zásob pořádně najíst. A protože jsme ještě měli Káču, a protože Káča je na nás vždycky hodná, uvařila nám vydatnou snídani. Kdo byl na táboře už vloni, pamatuje si Káčinu přednášku o téhle snídani:

Smutná věc, že zrovna tahle královna nás letos vyhnala až do Austrálie :-(

A přitom nás vloni tak hostila!

Zkrátka: snídani, která se skládá z vajec se slaninou, fazolí a pečených rajčat, se říká full monty. Ale ať se jí říká jak chce, moc nám chutná!

Snídaně z posledních zásob!

To se prostě musíme pořádně najíst!

Po snídani jsme si chviličku odpočinuli, taky jsme už začínali pracovat v cechách a učit se nové věci.

Péťa, Honza a Vašek učili pracovat se dřevem - to jsme hodně potřebovali!

Péťa se ale věnuje i hudebníkům - tady ale chvilku cvičí bez něj.

Občas jsme rádi, že si můžeme jen tak sednout a chvíli relaxovat.

Náš mateřský sbor toho moc nenaodpočívá... takže tohle bude spíš tak, že buď chystají nějakou hru, nebo připravují cech, nebo na nás budou dohlížet. A Tereza skoro určitě posílá zpravodajství z tábora sem na blog. 

Když už nejsme na útěku, hodí se taky popsat stany, aby bylo jasné, kde kdo bydlí.

A cech umělců už se dal do práce.

Klid ale moc dlouho netrvá. A tak je tu nástup, kde se dozvíme, co se bude dít dál.

Den měl jasné téma - jak si v divočině opatřit potravu a vodu, jak překonávat nástrahy buše. A první hra? Objevili jsme v buši králíky! Ale jejich lov je těžký... v buši se špatně běhá a králíci jsou čiperní, i když mohou skákat jen snožmo...

Při téhle honičce člověku pořádně vyschne v hrdle!

A jdem do dalšího kola!

Ještě se trochu občerstvíme...

... a odpočineme si při svačině...

... ale lovci už číhají!

I když někteří vypadají, jako když se nad ránem vracejí z hospody!

Číhají ale pozorně!

Na králíky, zvlášť na ty malé, kteří můžou běhat a nemusí skákat, je ale potřeba hodně rychlosti a synchronizace běhu!

Šimon s Vaškem se hodně snažili!

I tenhle sesterský lovecký tým!

A co teprve oba Kubové!

I Marcela s Robinem se snažili!

Tohle ale vypadá jako předzvěst pádu...

No, nějaké ty králíky jsme ulovili, takže oběd byl zajištěn.

A po obědě čeká mytí nádobí, a na oddíl, který má službu, ještě navíc mytí nádobí z kuchyně.

A službu mají zrovna Krokodýlové. Anežka je vysoce výkonná myčka!

A odpoledne jsme pokračovali v usazování v buši. Zkoušeli jsme, jestli si dokážeme navzájem pomoct při překonávání propastí...

Také jsme překonávali bažiny. Bylo nutné je překonat tak, aby byl počet dotyků nohou co nejnižší. Různé oddíly volily různé taktiky...

Hledali jsme i vodu - bohužel na prameni, který jsme našli, seděly jedovaté ropuchy a museli jsme je srazit!

A v buši je i spousta jedovatých pavouků, snovají hodně velké pavučiny... Museli jsme je překonávat tak, abysme se nedotkli vláken a aby se žádným otvorem neprolézalo dvakrát.

Do cesty se nám postavily i vodní toky... ty jsme ale překonali zcela hladce!

Oddíly se tohle odpoledne přesouvaly z jednoho stanoviště na druhé a fotografů máme málo, takže ne vždycky vidíte na všech stanovištích všechny... co se dá dělat! A taky už se u leckoho projevovala únava...

Láďa to odpoledne stonal a spinkal se svým plyšáčkem :-)

Ale zdá se, že přes všechna nebezpečí australské divočiny ji přece dokážeme osídlit!

Anežka má určitě odvahy na osídlování dost!