45. letní tábor Albatros 2026, termín konání je od 18. července do 1. srpna na tábořišti mezi Strašicemi a Zvotoky

úterý 10. listopadu 2015

Čtvrtek - poznáváme terén


Nemohli jsme tomu uvěřit, ale útěk se nám opravdu povedl. Dozorci už zřejmě ztratili naši stopu a pronásledování vzdali. Mohli bychom tedy začít uvažovat o tom, že se někde usadíme? Ale kde, když všude kolem je jen neznámá buš?

Ukázalo se ale, že nás pozorně sledují domorodci a rozhodli se nám pomoct. Jenže mluví jinou řečí než my a ani neznají naše písmo. Zprávy, které nám zanechali, byly proto trochu záhadné. Ale nakonec se nám je přece podařilo vyluštit! Zjistili jsme, že ve zprávách nám popisují okolí, a tak jsme vyrazili hledat další a obhlédnout podle rad domorodců místa vzdálenější od tábora. V táboře ale musí vždycky někdo zůstat - a bohužel v něm zůstali i naši fotografové, z dobrodružné cesty po šifrách proto žádné záznamy nemáme :-(
Máme ale zaznamenané, co se dělo v táboře, než jsme vyrazili, i co se dělo po našem návratu.

I na útěku o sebe člověk musí pečovat - tím spíš, když už se usazuje!


A k zubařovi je z buše daleko, takže o chrup je třeba pečovat tím usilovněji. A jak vidíte, čištění zubů se může změnit i ve společenskou záležitost.

A je to zvláštní, dozorci nás sice ztratili, ale pošťák nás najde vždycky...



Když máme vykartáčkované zoubky a jakžtakž se upravíme, když víme, co se děje doma, je čas se posilnit.



Taková pěkná jídelna stojí jen o kousek dál - a stejně si všichni s jídlem chodí sednout k malému ohni!

K usazování patří i učení se novým dovednostem, takže taky naplno pracovaly cechy. Užiteční jsou dřevaři, protože třeba kuchyň spotřebuje dřeva fakt hodně.



Aučili se také kuchaři, což oceňovali i všichni ostatní.




Taky už se rozdávaly první placky jako ocenění za práci.
A někdy si člověk musí i trochu odpočinout, chvíli si číst... nebo napsat domů!



Všimněte si mapy Austrálie na stěně... inu, jsou to protinožci, všechno mají naopak!



Odpoledne jsme si zahráli ještě jednu hru - zkusili jsme si předávání zpráv, jako to dělají Austrálci. Předávali jsme si zprávy štafetou - a zvítězil oddíl, jehož zpráva se na druhý konec dostala nejrychleji a přitom správně. Což se ne vždy shoduje - jak píše Káča: Moje družstvo běhalo hrozně rychle, ale nosili hrozný kraviny
Emotikona grin

A den jsme zakončili klábosením u ohníčku.


Žádné komentáře:

Okomentovat