Tábor Albatros

Pondělí - ráno v koloniích

V koloniích, jak jsme vám psali už v létě, to bylo fakt bídný. Ranní rozcvička pěkně drsná, všude dozorci, co nás popoháněli, no děs. Mysleli jsme, že to náročnou rozcvičkou skončí, ale to jsme se teda zklamali.


Po rozcvičce jsme si vydrhli zuby a těšili se na snídani...

Jenže nás čekalo trpké zklamání! Místo křupavých rohlíčků s máslem a marmeládou se v koloniích podával suchý chleba. A to nám ještě vysvětlili, že můžeme být rádi, že není tvrdý a plesnivý. Ach jo.

A snídaní to teda rozhodně neskončilo. Následovala tvrdá dřina - těžení kamenů z potoka.

Což byla taky první soutěž.  Ale soutěž nesoutěž, začínali jsme toho mít dost...


A začínali jsme kout pikle!

Kuli jsme ve sprše...

... kuly i matky s dětma...

... ze všeho nejlíp se nám kulo kolem nasbírané hromady!

Sice se nám dozorci pokusili zvednout morálku dopoledním tropickým ovocem čerstvě natrhaným na plantáži...

A v kuchyni se taky dělo něco, co vypadalo, že bude i oběd...

Maminko! Tatínku! Červená řepa!

Babičko! Dědečku! Pórek a mrkev!

Finále bylo rizoto, které nám všem sice chutnalo, ale příkoří na jeden den bylo prostě moc!


A při odpoledním klidu pak někdo zahlídl Jakuba s Marcelou! Uznejte sami - vypadá to, jako když si jdou uklidit někam do lesa a rozložit si koberec. Jsme snad blázni, abysme jim tam stěhovali nábytek a luxovali?

Takže dost! Rozhodli jsme se s celou kolonií skončit, a i když jsme nevěděli, co nás čeká venku, usoudili jsme, že horší už to být nemůže a že prostě utečeme!