O velikém putování
Proč jsme tak dluho nepsali? Protože cesta na konec světa je dlouhá, nebezpečná a o náhody během ní není nouze.
Zdaleka ještě nejsme na konci tábora, ale výprava našeho poselstva už dospěla na nejvzdálenější místo, kam mířila. Portugalský mys Finnisterrae, neboli konec světa, musely děti zdolat stylově a tak jsme je v neděli dopoledne úspěšně vyslali na dvoudenní puťák.
Celkem tři skupiny - nejmenší v čele s Péťou, střední s Robinem, Šimonem a Cilkou, a velcí s Jakubem a Vaškem - vyrazily na tři různě obtížné trasy, jen aby se v podvečer zase sešly na nádvoří hradu Rábí, kde společně přespaly a oslavily dosažení cíle celé výpravy.
Teď už jsou zase všichni zpátky v táboře, užívají si, že neprší ani moc nepálí sluníčko, a těší se, že zítra dojdeme do Itálie a k obědu budou jejich nejoblíbenější lasagne!
Všichni se samozřejmě věnují i svým cechovním povinnostem, včetně kronikářů, kteří se těší na mistrovské zkoušky.
Působivý popis rytířského klání má na svědomí Denda.
Dnes jsou děti v Jižní Francii, ale přes Itálii a Alpy už pomalu míří zase zpátky na Moravu. Do soboty o nich určitě ještě uslyšíte. Zatím se mějte a držte nám palce, ať zpátky ke králi Jiříkovi dorazíme včas.
Žádné komentáře:
Okomentovat