Tábor Albatros

Na táboře jsou dny dlouhé

Takže jsme pořád ještě v neděli. Máme za sebou dopoledne se seznamovacími a testovacími hrami a rozdělování do družstev. A o tom, jak si nás jednotliví praktikanti povolávali do oddílů, už jsme vám psali z tábora. 

K obědu byly špagety.

Začalo poprchávat, takže jsme si frontu na oběd vystáli v jídelně.

Ke špagetám stejně skoro všichni ještě chceme kečup.

I když rajčatová omáčka byla skvělá - dokonce i se sušenýma rajčatama!

Po obědě největší kluci z každého oddílu kreslili mapy pro oddíláky. Podle nich si měli najít svoje oddíly. Ale nikdo nevěděl, kdo ke komu patří - jenom Pavel, který to vymyslel pro všechny jako překvápko.

A tak jsme poprvé už v oddílech vyrazili. 

Šli s námi praktikanti. S touhle skupinkou šla Karolína, protože praktikantka Natálka přijela až v neděli večer.

A pak jsme čekali, až si nás najde náš oddílák.

Nás si našel Vašek. Dostavil se se standartou a se štítem...

... a taky nám přinesl oddílová trička...

... a sváču. Tu jsme si obohatili o hodně čerstvé vitaminy!

Jeeeenže... Ne u všech oddílů to proběhlo úplně podle Pavlova plánu. Co se stalo jedné skupince, zaznamenala pro táborovou kroniku Bára:

"Vyrazili jsme z tábora v doprovodu Emilky a Robina. Měli jsme dojít do lesa Bloudím k nějaké skalce. Ukázalo se ale, že místo skalky tam byly jen dva kameny. Usadili jsme se u nich a čekali. Robin se nás ptal, koho bysme si nejvíc přáli, aby přišel. Všichni jsme říkali, že ze všeho nejvíc bysme chtěli  Kačku. Robin taky říkal, že by si nejvíc přál Kačku. Ale věděli jsme, že to Kačka nejspíš nebude - protože když jsou na táboře tři oddíláci a jedna oddílačka, a tři prakošky a jeden  prakoš, je jasné, že k oddílačce dá Pavel prakoše kluka - a s námi byla Emilka. A tak jsme seděli, přáli si Kačku a čekali, jestli přijde Jakub, Vašek, nebo Šimon. A najednou, šup, šup, objevila se standarta a z houští se vyloupla - Kačka! Ani jsme se nestačili začít radovat, když nás zpražila pohledem a řekla: "Co tady děláte? Vás já vůbec nehledám!" Otočila se a zas rázovala pryč. Chvilku jsme zkoprněle seděli a pak Robin řekl: "A je pryč - a copak že ona, ale odnesla nám i svačinu." Uvažovali jsme, že ji ještě doběhneme a o svačinu obereme, ale bylo nám jasné, že už je moc daleko. 

Ale naštěstí se k nám Kačka za čtvrt hodinky zase vrátila. Pročesala les, žádný další oddíl nenašla, zavolala Pavlovi... no, tvrdili nám, že se pomotaly mapy, ale my víme svoje! My jsme si prostě Kačku vypřáli!

Sice skoro není vidět, ale máme ji!